EET 2.0 a e-faktura: Co přinese směrnice ViDA a proč se Česko nemůže spoléhat jen na ISDOC
EET 2.0, které startuje 1. ledna 2027, je prvním velkým krokem k digitalizaci české ekonomiky – ale rozhodně ne posledním. Další logickou etapou je povinná e-faktura podle evropské směrnice ViDA (VAT in the Digital Age), která vstoupí v platnost pro přeshraniční B2B transakce 1. července 2030 a pro všechna vnitrostátní plnění 1. ledna 2035. Pro firmy, které dnes spoléhají na formát ISDOC, to znamená jednoznačný signál: současné řešení v mezinárodním prostředí nestačí a je nutné se připravit na celoevropský standard EN 16931. Souvislosti rozebíráme v článku EET 2.0 je realitou: Co znamená návrat elektronické evidence tržeb a praktické kroky najdete v harmonogramu schválení EET 2.0.
Co je e-faktura a čím se liší od ISDOC
E-faktura v evropském pojetí není jen elektronická kopie papírového dokladu. EN 16931 definuje e-fakturu jako strukturovaný elektronický dokument, který umožňuje automatizované zpracování bez manuálního zásahu – tedy strojově čitelný formát (typicky XML založený na UBL nebo UN/CEFACT CII), nikoli PDF nebo Word. Právě tato vlastnost je klíčová: e-faktura se nečte očima účetní, ale rovnou ji zpracuje ERP systém obou stran.
ISDOC, který v Česku většina podnikových systémů používá, vznikl jako národní formát a svou strukturou vychází právě z EN 16931. Pro tuzemské transakce funguje dobře, a s nástupem EET 2.0 od 1. ledna 2027 bude navíc povinně napojen na online evidenci tržeb. Problém nastává u přeshraničních B2B vztahů: ISDOC není oficiálně akceptovaný jako evropský standard e-invoicingu a partnerské systémy v Německu, Polsku nebo Francii jej často nedokáží přímo přijmout.
Harmonogram směrnice ViDA: tři termíny, které musíte znát
Směrnice ViDA zavádí e-fakturaci ve třech vlnách, které se dotknou i firem v Česku. Od roku 2025 mohou členské státy dobrovolně zavést povinnou e-fakturaci pro vnitrostátní transakce. Od 1. července 2030 bude e-fakturace povinná pro veškeré intrakomunitární (přeshraniční unijní) transakce v B2B vztazích, včetně plnění podléhajících mechanismu přenesení daňové povinnosti. Od 1. ledna 2035 se povinnost rozšíří na všechna vnitrostátní plnění bez výjimky.
Detail, na který řada firem zapomíná: národní systémy e-fakturace, které členské státy zavedou před rokem 2030, budou muset být harmonizovány s evropskými standardy. Nestačí tedy převzít národní řešení a čekat, že přežije další dekádu.
Tři pilíře směrnice ViDA
ViDA neřeší jen samotnou fakturu. Skládá se ze tří pilířů, které dohromady mění celý DPH režim v EU. Prvním pilířem je právě digitální výkaznictví a e-invoicing. Druhým pilířem je jednotná registrace k DPH v rámci EU, která bude účinná od roku 2027 – podniky, které se do ní zaregistrují, budou muset povinně vystavovat e-faktury podle evropského standardu. Třetím pilířem je úprava pravidel pro digitální platformy. Společným cílem je snížit administrativní zátěž firem a omezit prostor pro daňové úniky.
Co e-faktura přinese v praxi – nové povinné náležitosti
EN 16931 zavádí několik nových povinných údajů, které dnešní tuzemské faktury většinou neobsahují. Faktura bude muset obsahovat IBAN účet dodavatele v dobře čitelné podobě, přesné datum a částku splatnosti, vazbu na původní doklad u opravných daňových dokladů a e-faktura bude muset být vystavena a nahrána do systému do 10 dnů od data uskutečnění zdanitelného plnění (původně navrhované 2 dny byly zmírněny). Měsíční souhrnné daňové doklady zůstanou za splnění určitých podmínek zachovány. Data budou následně dostupná v centrálním datovém skladu EU, tzv. Central VIES.
Co se mění v Německu a Polsku – co to znamená pro české firmy
Německá úprava se dotýká českých firem s dceřinou společností nebo pobočkou v Německu. Povinnost přijímat e-faktury v B2B vztazích zde platí již od ledna 2025, vystavování e-faktur je povinné pro firmy s obratem nad 800 tisíc eur od 1. ledna 2027 a pro menší firmy od 1. ledna 2028. Pokuta za chybnou fakturu může dosáhnout 5 000 eur.
V Polsku funguje národní systém KSeF (Krajowy System e-Faktur) – pro plátce s obratem nad 200 milionů zlotých je povinný od 1. února 2026, pro ostatní od 1. dubna 2026. I zde se sankce pohybují v řádu procent z hodnoty dokladu. Pro Česko je klíčové, že tyto systémy jsou navrženy právě podle EN 16931, takže s kvalitním e-invoicing řešením může český podnikatel obsloužit německý i polský trh jednotnou infrastrukturou.
Česká republika v pasivní pozici – a proč je to problém
Česká republika zatím zaujímá pasivní postoj k implementaci e-invoicingu, přestože EET 2.0 startuje 1. ledna 2027 a přinese zásadní posun v digitalizaci tržeb. Doposud není zaveden žádný systém e-fakturace a neexistují zprávy, které by avizovaly změnu. Pro firmy podnikající pouze v tuzemsku to znamená relativní klid do roku 2035, ale pro firmy s přeshraničními obchodními vztahy je červenec 2030 zásadní povinností. Pokud EET 2.0 teprve plánujete, postupujte podle checklistu přípravy na EET 2.0 a pro registraci využijte detailní návod DIS+ registrace.
Odborníci očekávají, že implementace e-invoicingu v Česku povede i ke zrušení souhrnného a kontrolního hlášení, které dnes tvoří významnou administrativní zátěž. Systém evidence EET 2.0 je přitom prvním funkčním krokem – od 1. ledna 2027 budou muset podnikatelé odesílat data o tržbách online daňové správě, což vytvoří technické i procesní předpoklady pro další fázi digitalizace. EET 2.0 tím vytváří reálný pilot, na nějž bude e-faktura od 1. ledna 2035 navazovat, a zároveň poskytuje státu první zkušenost se zpracováním strukturovaných ekonomických dat v reálném čase.
EET 2.0 jako příprava na e-fakturu – proč na tom záleží
Nasazení EET 2.0 není samoúčelné. Z pohledu státu je to test infrastruktury, která bude potřebovat pro povinné digitální výkaznictví v rámci ViDA. Pokladní systém, který dnes odesílá účtenky na EET 2.0, bude zítra odesílat faktury a daňové reporty do centralizovaného systému. Firmám, které dnes vybírají pokladní řešení, dává smysl vybírat taková, která již nyní podporují strukturované fakturační formáty včetně EN 16931 a pracují s API připraveným na strojovou komunikaci. Kdo zvládne EET 2.0 v roce 2027, má přirozenou cestu k povinné e-faktuře v letech 2030 a 2035.
Ti, kdo EET 2.0 podcení a zvolí uzavřené proprietární řešení, riskují, že za tři roky budou muset celý systém měnit jen proto, že jejich pokladna neumí vygenerovat e-fakturu v evropském standardu. Naopak firmy, které dnes přejdou na moderní, otevřené řešení, získávají náskok. EET 2.0 je tak přirozený test připravenosti na e-fakturu a digitální ekonomiku.
Hybridní faktura – kompromis, na který se dá spolehnout
Praktičtí uživatelé se často ptají, zda e-faktura nezničí možnost poslat protistraně hezky vypadající doklad. Odpověď dala ECOFIN v květnu 2024: do hry vstupuje hybridní faktura, která kombinuje strojově čitelnou e-fakturu se strukturovanou podobou v PDF. Příjemce dostane vizuální podobu pro kontrolu a zároveň plně automatizovaný datový tok do svého ERP. V českém kontextu bude hybridní faktura přirozeně navazovat na evidenci tržeb podle EET 2.0 a využije stejné komunikační kanály, které si stát od roku 2027 postaví.
Co má český podnikatel dělat teď
Tři konkrétní kroky pro nejbližší měsíce. Za prvé – ověřte, zda váš ERP a pokladní systém pracují s formáty podle EN 16931 a zda je lze rozšířit na standardní evropský XML profil. Za druhé – pokud máte obchodní partnery v Německu nebo Polsku, zjistěte, zda jsou již připraveni přijímat e-faktury podle tamních národních systémů. Za třetí – EET 2.0 od 1. ledna 2027 je povinnost, kterou nelze odkládat; vyberte si řešení, které je připravené jak na EET 2.0, tak na budoucí e-invoicing. Firmy, které EET 2.0 zvládnou hladce, budou mít výrazný náskok i při implementaci e-faktur od roku 2030 a 2035.